Solární panely se potýkají s pošramocenou pověstí. Může za to neblahá zkušenost s obřími fotovoltaickými elektrárnami na polích postavených v letech 2008 až 2010. Za špatné zákony a zkorumpované politiky ale solární panely nemohou. Byla by velká škoda, pokud bychom na využití solární energie zanevřeli. Zvláště nyní, kdy naplno přichází doba solárních střech a elektrárnu si na svůj dům může dát opravdu každý.
Solární panely ano, ale bez dotací!
Mnoha lidem vadí dotace obecně. Všechno, co je dotované, je špatné. Dotace pokřivují volný trh a způsobují neefektivní vynakládání veřejných prostředků. S tím lze souhlasit.
Avšak energetika není ani zdaleka volný trh. Stát totiž skrytě a netransparentně dotuje uhelné elektrárny. Fosilní zdroje vypouští do ovzduší škodlivé emise a skleníkové plyny, ale velmi dlouho nemusely platit za škody, které tyto emise způsobují. Každá státem poskytnutá výjimka na vypouštění rtuti je formou skryté dotace.
Můžeme zmínit dotace uhelným elektrárnám a teplárnám v podobě darování emisních povolenek. Kdyby museli majitelé elektráren platit za veškeré škody na životním prostředí a zdraví lidí, které způsobily, byla by elektřina z uhlí velmi drahá.
Na kolik peněz nás nakonec vyjde globální oteplování planety způsobené spalováním uhlí a ropy, to dnes neumíme ani odhadnout. Jen víme, že to bude astronomická suma. Hlavní problém je, že škody za uhlí spálené v minulosti budou platit budoucí generace.
Potřebujeme v obřím měřítku nasazovat obnovitelné zdroje a akumulační kapacity, které ovšem musí bojovat se skrz naskrz prodotovanými fosilními zdroji. Dotace pro OZE tedy dává smysl už jen proto, aby se srovnal jejich startovací hendikep. Tento systém dává smysl dvojnásob, pokud si uvědomíme, že vysoké procento dotací pro obnovitelné zdroje je financováno z emisních povolenek.
Mohlo by vás také zajímat
Všechno vyřešíme jádrem!
O moc lépe na tom není ani elektřina z jaderných elektráren. Odpovědnost za případné škody způsobené havárií těchto zařízení převzal stát, a to zdarma. V žádné zemi žádná komerční pojišťovna nepojistí rizika jaderných katastrof. Jaderné elektrárny jsou obvykle pojištěné na symbolické částky v řádu jednotek miliard.
Komerční pojištění, které by krylo škody z jaderné havárie v plné výši by bylo extrémně drahé. Náhrady škod á la Černobyl nebo Fukušima by totiž jinak znamenaly nevyhnutelný bankrot pojišťovny. ČEZ díky tomu každoročně ušetří mnoho miliard za pojistné, které by si jinak musel platit. Náklady na komerční pojištění by se logicky musely promítnout do vyšší ceny vyprodukované jaderné elektřiny.
Když chce stát stavět nové jaderné reaktory, kromě betonu a oceli na samotnou stavbu musí vynaložit i nemalé prostředky na související dopravní infrastrukturu. Rozměrné součásti reaktorů a generátorů bude nutné na stavbu nějak dopravit. Celkově vyjdou související dopravní stavby na 13,54 miliardy Kč. Tyto prostředky však nikdy nebudou započítány do ceny vyrobené elektřiny.
Společnost ČEZ se nemusí starat ani o dlouhodobé uložení vyhořelého paliva, protože to nakonec z větší části zaplatí zase stát. Již několik desetiletí produkujeme vysoce radioaktivní odpad z jaderných elektráren. Ale stále nemáme ani mlhavou představu o tom, kam vyhořelé palivo nakonec zakopeme. Jisté je, že ho musíme uložit na dobu sto tisíc let. Jen pro vaši představu o jakou se jedná dobu: Homo neanderthalensis vyhynul asi před 30 tisíci lety. Cheopsova pyramida v egyptské Gíze je stará přibližně 4500 let.
Na věčnost (Into Eternity)
O radostech a strastech budování konečného úložiště jaderného odpadu pojednává film Into Eternity: A Film for the Future. Dokument pomalou severskou dikcí popisuje, co všechno ve Finsku museli promyslet a zvážit, než se pustili do budování podzemního skladu vyhořelého jaderného paliva. Poněkud překvapivě řešili více filosofické otázky než technické výzvy.
Kam s jaderným odpadem?
Přelom v oblasti jaderných odpadů přišel v roce 1993, kdy začaly platit mezinárodní dohody o zákazu vyhazovat barely s jaderným odpadem jen tak do moře. Od té doby všechny země včetně ČR drží veškerý svůj radioaktivní odpad na dobu neurčitou v dočasných nadzemních úložištích. A rozmýšlí se, co s ním dál, hledají místo, kam ho uložit. Případně doufají, že se pro něj nenajde nějaké další využití. Finsko je zatím jediná země, která v roce 2023 zprovoznila úložiště RAO.
Tragický omyl jménem Asse II
Němci, kromě hledání nového konečného úložiště jaderného odpadu, ještě vyndavají sudy s radioaktivním odpadem z nepovedeného úložiště v solném dole Asse II. Do dolu totiž začala po čase vnikat podzemní voda. Jedná se o kolosální průšvih s předpokládanou cenovkou okolo 4 miliard EUR.
Iluze o čisté a levné elektřině
Českou představu o čisté a hlavně levné jaderné elektřině nesdílí naši sousedi v Německu a v Rakousku. V západní Evropě trochu jinak prožívali havárii v Černobylu. Měli totiž o havárii v roce 1986 o mnoho lepší informační servis než my u nás.
V komunistickém Československu panovala o rozsahu havárie a jejích dopadech sladká nevědomost. Havárie ve Fukušimě zbytky důvěry v jádro u Němců zlomila definitivně. Co bylo příčinou jedné nebo druhé havárie není vůbec důležité. Důležité je, jak to pocitově vidí obyčejný německý volič.
Také se v Německu začíná počítat, kolik vlastně bude stát rozebrání stávající flotily jaderných elektráren, a že doposud vybraných 38 miliard EUR (1 024 mld. Kč) na to asi nebude stačit. Postupné rozebírání odstavených reaktorů je proces, který může trvat až 60 let. Rádoby lacinou elektřinu z jádra si sice užíváme dnes, ale náklady na likvidaci starých reaktorů zaplatí až generace našich vnoučat.
Česká cesta k jádru
V Česku se podle plánů našich vrcholných politiků chystáme pokračovat v jaderné cestě. Češi jsou národem vstřícným vůči energii z jádra, takže vše půjde hladce. Jenže si neuvědomujeme, že cena nových jaderných bloků za posledních 20 let vzrostla minimálně o jeden řád a spouštění nových bloků má zpoždění více než 10 let. Jeden reaktor o výkonu 1600 MW ve finské elektrárně Olkiluoto 3 figuruje v žebříčku nejdražších projektů v lidské historii.
Postavit jeden nový jaderný blok bude stát víc, než je současná tržní hodnota zbytku všech ostatních uhelných, plynových, jaderných a solárních elektráren v majetku ČEZu. To jest cca 500 miliard korun v dnešních cenách. Uvedená částka platí jen v případě, že vše půjde podle plánu. Udržet časový a finanční plán se zatím na žádném z podobných projektů nepodařilo. Výsledkem bude nový jaderný blok, který pokryje pouze asi 10 % české spotřeby.
Z úst politiků tohle neuslyšíte: Astronomická cena nových bloků v Dukovanech a v Temelíně znamená, že jaderná energie bude potřebovat obří dotace z kapes nás všech. Proč dotace na solární panely vadí a řádově vyšší částky na jadernou energii jsou v pořádku?
Jádro bude vždy soupeřit s energií, kterou budou vyrábět ostatní zdroje - plynové elektrárny, solární panely, větrníky a biomasa. Nakonec se nám může stát, že budeme bohatě dotovat energii z jádra a následně tuto dotovanou elektřinu za zlomek ceny prodáme třeba do Německa.
Dotace jsou fuj!
Od podzimu roku 2015 jsou v ČR dotovány instalace fotovoltaických elektráren na rodinných domech. Nejde ale o zvýhodňování solárních panelů na úkor jiných zdrojů. Nejde o křivení trhu, nýbrž o jeho narovnání.
Přímou a transparentní dotací se stát snaží srovnat podmínky pro ekologické obnovitelné zdroje jako jsou právě solární panely. Ty musí na energetickém trhu soupeřit s neekologickými zdroji, které jsou ve velké míře dotovány skrytě a nepřímo. Konvenční fosilní zdroje nenesou plné náklady za škody způsobené emisemi. Na druhé straně soupeří obnovitelné zdroje s "čistou" a bohatě dotovanou energií z jaderných elektráren.
Dotace na FVE jdou z kapes nás všech!
Dotační program Nová zelená úsporám, který podporuje instalace solárních panelů na rodinné a bytové domy, dostává nejvíce peněz z prodeje emisních povolenek na burze v Lipsku. Česká republika má přebytek těchto povolenek, díky úspěšnému snížení emisí z průmyslu, tepláren a elektráren po roce 1989.
Peníze z prodeje emisních povolenek jdou na investice do obnovitelných zdrojů energie. Emisní povolenky fungují jako forma daně z emisí. Náklady na emisní povolenky nakonec platíme my všichni, kdo používáme elektřinu nebo teplo z uhlí či zemního plynu. Dříve byl emisních povolenek přebytek a firmy vypouštějící emise dostávaly některé povolenky zdarma. Povolenek je na trhu každým rokem méně a jejich cena rychle stoupá.
Ačkoli systém emisních povolenek zvyšuje ceny elektřiny a tepla z uhlí, je důležité zdanit emise, které způsobují škody. Není spravedlivé, aby producenti emisí profitovali s tím, že následky jejich činnosti uhradí zbytek společnosti. Je správné, že výnosy z této "daně" se částečně používají na podporu čistých obnovitelných zdrojů jako jsou solární panely a dalších opatření ke snižování emisí.
Produkty, které by vás mohly zajímat
Dotace na fotovoltaiku jsou nemorální
Stát se chová racionálně, když investuje peníze z prodeje emisních povolenek do ekologie a obnovitelných zdrojů. Program Nová zelená úsporám používá tyto peníze na zateplování budov, stavbu pasivních domů, výměnu starých způsobů vytápění za ekologické a instalaci solárních panelů na ohřev vody a výrobu elektřiny. Tyto kroky vedou k čistšímu životnímu prostředí a snížení emisí.
Náš stát se rozhodl použít peníze z emisních povolenek pro podporu svých občanů v instalaci solárních panelů na jejich domy, místo aby je rozdělil velkým energetickým firmám nebo bohatým podnikatelům. Tímto krokem přispívá k větší soběstačnosti a nezávislosti lidí na energetické síti. Je to překvapivý, ale pozitivní obrat, protože se dalo očekávat, že stát bude preferovat spíše centralizaci a vyšší závislost občanů na dodávkách energie ze sítě.
Domníváte se, že by se nějaký český (nebo slovenský) miliardář rozmýšlel či se zdráhal od státu přijmout miliradovou dotaci? Naopak! Tak proč se vy zdráháte, když vám stát nabízí 160 tisíc na instalaci fotovoltaické elektrárny? Prostě berte, dokud stát dává! Šance nemusí trvat věčně, i dotace na solární panely jednou nevyhnutelně skončí.
Dotace na solární panely nezpůsobují jejich zdražení pro zákazníky. Na trhu s fotovoltaickými systémy panuje silná konkurence, která brání firmám v neoprávněných ziscích. Ačkoli část dotace padne na samotnou administrativu, většina peněz půjde přímo konečným spotřebitelům. Instalační firmy získávají z dotací přínos tím, že mají více zakázek, protože více lidí si může díky dotacím dovolit fotovoltaickou elektrárnu. Více lidem díky dotaci vychází přijatelná návratnost investice.
Solární panely nic nevydrží
Současné solární panely mají záruku na výkon minimálně 25 let, přičemž jejich aktuální výkon nesmí klesnout pod 89 % jejich nominálního výkonu. Někteří výrobci dokonce záruční dobu prodlužují na 30 let. Takto dlouhá záruka naznačuje, že teoretická životnost fotovoltaických panelů může být mnohem delší, nejspíš dosahuje 35 nebo dokonce 40 let. Na jaký jiný výrobek dnes dostanete záruku 25 nebo 30 let? Takto dlouhá záruka odráží vysokou důvěru výrobců v odolnost a trvanlivost solárních systémů.
Nemusíte se obávat výrazného poklesu výkonu fotovoltaických panelů. Solární panely v České republice fungují na střechách budov a na polích už více než 15 let bez zaznamenaného poklesu výkonu. Testy ve specializovaných laboratořích to potvrdily. U moderních panelů se navíc podařilo zlepšit výrobní procesy a vyřešit problémy, které postihovaly starší modely, jako jsou mikrotrhliny nebo vysokonapěťový stres (PID).
Sledujte naše sítě
Kdo zaplatí recyklaci solárních panelů?
Solární panely jsou běžný elektroodpad, podobně jako ploché televize nebo počítače. Výrobci a dodavatelé solárních panelů platí recyklační poplatky stejně jako u jiných elektrozařízení. Němci, kteří na svém území nainstalovali o několik řádů více solárních elektáren dokonce očekávají, že recyklace fotovoltaických panelů bude v budoucnu zisková. Někteří výrobci fotovoltaických panelů se zapojují do dobrovolného recyklačního systému PV Cycle, který funguje i v České republice.
Fotovoltaické panely jsou konstrukčně i materiálově velmi jednoduché zařízení, a proto je jejich recyklace zvládnutá a vysoce efektivní. Podíl recyklovatelných a znovu využitelných materiálů dosahuje úctyhodných 90 % až 96 %.
Kolik stojí recyklace fotovoltaických panelů?
V České republice byl od roku 2014 zaveden pro všechny typy fotovoltaických panelů recyklační poplatek, jehož přepočtená výše v minulosti činila až 8,50 Kč/kg. Poplatek museli provozovatelé FVE zaplatit i zpětně za všechny panely instalované na polích.
Recyklační poplatky musí do recyklačních fondů odvádět všichni výrobci a dovozci solárních panelů, střídačů a další elektroniky. Poplatky inkasují recyklační společnosti jako ASEKOL Solar, RETELA, REsolar, které se zabývají zpětným odběrem a zpracováním i jiného elektroodpadu. Na faktuře za instalaci fotovoltaické elektrárny byste měli mít uvedeno, že recyklační poplatek byl uhrazen a do jakého kolektivního systému.
Až vám fotovoltaické panely za 30 nebo 40 let doslouží, sundáte je ze střechy a odvezete do nejbližšího sběrného dvora, kde je složíte ZDARMA. Náklady na zpětný odběr a recyklaci vašich panelů byly předplaceny dodavatelem.
Solární panely na vaší střeše snadno a rychle?
Návrh řešení a osobní návštěva technika u vás je ZDARMA. Ozveme se během 2 dní.
